Pátek 15.7. 2011

Terchová (514 m n.m.) - Davidkovci - Dolné a Horné Diery - sedlo Medzirozsutce (1200) - po modré pod Velkým Rozsutcem - sedlo Medziholie - okolo Stohu na Chrbát Stohu - Stohové sedlo (1230) - Poludňový Grúň (1460) - Chata Pod Chlebom (1415)

První den cesty je zdárně za námi, sedíme v Chatě Pod Chlebom a srkáme čaj s rumem. Druhý. Na lačno. Ajaj :-) Rybča: „Holky, co si budem povídat, zž nám není 15 a ta chatička je dost příjemná.“ Je to tak :-))))

Dnešek byl jinak velmi pestrý. Třeba hned začátek a moje první jízda lehátkovým vozem. Hned jak jsem si sedla na lehátko, vybavila se mi Vražda v Orient Expresu :-) Jen byl malý rozdíl v tom, že povlečení v Orient Expresu nemají ve vojenských pytlích a kupé průvodčího tím pádem nevypadá jako skautská klubovna těsně před odjezdem na tábor :-)

Na autobusovém nádraží v Žilině nás odchytnul podnikavý pán, který odlákává čekající na bus a vozí je levněji ve svém mikrobusu. Zjevně je to velmi neoficiální, ale oboustranně výhodný job. Do Terchové nás dostal rychleji než autobus, i když otázka, jestli se bojíme rychlé jízdy, mě trochu vyděsila. Možná víc, než jeho historka o tom, jak se včera podruhé narodil, když ho těsně minul medvěd. všechny se snažíme tuhle historku rychle vytěsnit :-)

Z Terchové vyrážíme za deště a počasí si na nás v průběhu vymyslelo dalších milion variant, včetně mlhy husté tak, že by se dala krájet :-) , mrholení, lijáku, nějaké té kroupy, vichřice, … ale večer i vymetenou oblohu a sluníčko.

Začátek cesty nás vedl Jánošíkovými dierami. Nádherná cesta plná žebříků, vodopádů, lávek, i když bylo hodně mokro a smekalo se pod nohama co se dalo, stejně ze mě hned byl Radovan z Radovanových radovánek. A společnš s tím se mi jako vždy spustil v hlavě jukebox (a nezastavil se až do konce výletu :-))

Za zmínku stojí ještě cesta kolem Stohu, která byla tak ale tak moc bahnitá, že jsme se kolem dokola toho kopce v podstatě proklouzaly a bahno odsud hned tak z pohor neumyju :-)

Celý den jsme šly v mracích a mlze a vlastně jsme skoro neviděly, kam jdeme. Až cestou z Grúně vichr nabyl takové síly, že dokázal roztrhat mraky a my mohly konečně poznat, že jsme na horách. Po celém dni jsme se za odměnu mohly pokochat pohledem na okolní kopce. Hmmmm.

Pohled od ešusu s večeří

Večerní pohoda na chalupě, večeře před chalupou z jednoho ešusu a s výhledem na hory, atmosféra, kdy má člověk pocit, že nejvíc na světě je horký čaj s rumem a místo na matraci na povale... vlastně mi stačí ke štěstí hrozně málo :-)