Neděle 17.7. 2011

Chata pod Suchým (1075) - Starý Hrad - Nezbudská - Lúčka (380) - Hrad Strečno - Rakytie (741) - sedlo Javorina (967) - po zelené směr Stráňavy, spíme kousek od Stráňav, u rozcestí se žlutou

Holky ještě spí a já si dávám další pohodové ráno s Respektem. Vůbec si rána docela vychutnáváme v klídku. Všichni draci vždycky vyrazí brzy a dorazí na stejnou chalupu jako my, jen o dvě hodiny dřív a pak už jen sedí před chatou a koukají, kdo přicází. To musí být nuda :-)))) A navíc, my máme dovolenou! :-)

Jinak včerejší večer ve společnosti čaje s rumem (v poměru 1/2 l čaje a deci rumu :-)) a tří slovenských chalanů byl docela vydařený.

Kvíz: Jak se pozná těhotná turistka? 10 minut si fotí před chatou odhalené břicho.

Kombinace krém na opalování a vykrystalizovaná sůl na obličeji - doporučují 3 ze 4 kosmetiček!

Je fakt horko. Po 2 hodinách ukrutného sestupu do Strečna jsme se střídavě potkávali s většinou lidí, co s námi nocovali pod Suchým. A vlastně i pod Chlebom. Takže pod suchým chlebom :-)))) A všichni ti lidi se nás ptali, kam dneska jdeme a všem jsme shodně odpovídaly, že nevíme. Což je trošku zaskočilo. Prostě do Strečna a uvidí se. Takže teď jsme ve Strečně a vidí se. Padla na nás sice ukrutná lenora a na Janénku dokonce i bolení v krku, ale tahle cesta prostě není pro másla a my rozhodně do toho dalšího kopce polezeme... až si užijeme obědovou pauzičku...a až si dáme zmrzlinu... a až si dočteme Reflex. Momentálně vede J. X. Doležal se svojí radou, jak zhubnout - místo čokolády si ubalí jointa a jeho manželka-nekuřačka si místo mlsání nalije červené víno. To je teda idol! :-)

Hmm, v tom vedru zmrzlina fakt bodla. Doplnily jsme do batohů potřebnou zátěž ve skupenství kapalném, protože je pravděpodobné, že do úterka už nepotkáme žádnou jen tak pitnou vodu. Aspoň neodletíme, když začne foukat.

Kopec. Tyjo, ufff, masakr masakrový. První hodina cesty byl čistý velmi intenzivní strečink achilovek. Hroznej sklon. Dál už to pak byl jen normálně šílenej kopec :-) Samozřejmě, že jsem si daly dostatek pauziček. Krom jiného se v tom vedru na slunci dost vypékáme. A při jedné takové pauze jsme dostaly báječný nápad, že se trochu vyvětráme. V liduprázdném lese jsme shodily batohy uprostřed cesty, s příjemnou úlevou si sedly a odložily trička. Jak si tak sedíme uprostřed cesty jen v podprsenkách, najednou v liduprázdném lese vyjíždí ze zatáčky auto. Oba pánové v něm byli zjevně potěšeni příjemným překvapením a tak se s námi velmi ochotně dali do řeči a hovor protahovali, jak jen to šlo. Když odjeli, přijel cyklista. Jak říkám, liduprázdný les :-)

Krom kopce a vedra a kopce a vedra nám ještě díky Janénce vstoupil do cesty nechutný komunistický památník československých hrdinov. Monument, který je vidět z širého okolí a přitahuje místní mládež z blízkého i dalekého okolí. Je to neuvěřitelné, nejbližší vesnice pěkně daleko pod kopcem, ale co chvíli sem dojede nějaký hoooodně vytuněný dunící auto, na pár minut vyskáčou mladí perspektivní a jedou zas pryč :-))) Nicméně Janénka si hned připadala jako doma v Praze, blízko Vítkova :-)

Podle smělých původních plánů chceme dojít takovým okruhem zítra zpátky do Strečna na vlak (což se nakonec ukázalo jako mylný předpoklad, ale to teď ještě nevím :-)) Každopádně jsme všechny ty těžce nastoupané výškové metry zas opustily a našly si báječné místo na spaní kousek od vesnice Stráňavy, u potoka, který byl jedna z nejlepších věcí, co nás dnes potkaly. Je to takové místo, kde se zjevně místňáci potkávají o ohně - nějaké sedačky a stůl a ohniště. A chvíli potom, co jsme se usadily na sedačkách dorazili dva místní mladíci na kolech - jeden z nich si významně nejdřív svléknul triko, aby se ochladil v potoce a pak bez trika zkoumal své kolo - saozřejmě velmi ležérně a trochu významně. Srandy pytel :-))

Když konečně tahle štěňata zmizela, jdem se po třech dnech na kopcích taky trochu umýt. Potok je super!! Velká lábuž!! Tentokrát už naštěstí beze svědků :-)

„Jano, Hano, Tatranka ANO!!“ Náš nový bojový pokřik pro povzbuzení k jídlu. Sice není moc třeba, ale je dobrý :-))