Taky jsem poprvé od svých asi 12 let ráno neuvařila čaj do termosky, nesbalila vánočku a mandarinky a nešla na Příběnice...
Viry nám to letos zařídily všechno trochu jinak. Rozárka těsně před svátky zase onemocněla. Nemohli jsme odjet na jih, abychom někoho nenakazili. Hlavně Štěpánku... Takže všechny plány a domluvy, co nám na jihu hodné maminky připraví a my si nabalíme, až pojedeme z Příběnic, byly tak trochu na nic. A nutno říci, že po celém tomhle roce plném nemocí (a hlavně po šíleném adventu s Jakubovou bronchitidou) byly ty plány zejména naivní...
Ale i v nekončících virózách jsem si každou minutu jistá, že se mám strašně dobře. A že i tyhle pokaděný svátky jsou šťastný a veselý!





Žádné komentáře:
Okomentovat