Paris, je t´aime

     Konec září v Paříži. Můj vysněný výlet. S manželkami a s Martou. Paříž byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala, přesně taková, jakou jsem ji chtěla mít. A to je skvělé, protože když si člověk něco vysní a dlouho dopředu se těší a představuje si to, pak je často skutečnost trošku pozadu za představivostí. Nebo aspoň mně se to někdy stává.
     Paříž byla barevná, i přes počáteční obavy z lijavců byla prosluněná, voněla a byla plná krásných mužů, na které byla radost se dívat ze zahrádky kdejaké restaurace :-)
     Vedle šarmantních Francouzek jsem byla nenápadná šedá myška, úplná Popelka, tak teď budu doufat, že na mě spadne ořech, ze mě se stane krásná princezna, pak někde na schodišti ztratím loď velikosti 42 a krásný voňavý princ ve sportovním sáčku se šálou kolem krku přijede a řekne, že by mě poznal mezi tisíci :-)
     Každopádně do Paříže, tam já se určitě vrátím.

fotka od Kou. díky, Zuzi