Další bezba baby friendly dobrodružství: Zbraslavice - Malešov

Loni se nám putování zalíbilo a tak se do toho vrháme po hlavě znovu. Dvě rodiny, čtyři dospělí, pět dětí, jeden kočár, jeden dvojmístný cyklovozík, jeden vozejk. Všichni natěšení, předpověď slibná, trasa vhodná pro všechny a když ne, tak máme trasu alternativní.

První bod programu - dorazit autem na místo. Jen škoda, že každá rodina si vybrala jiné místo :) My v Hodkově, Hloušci ve Zbraslavicích. Nevadí, sjednotíme, no stress. Do natěšené skupiny bohužel nezapadá Agátka, kterou bolí něco na ruce, nevíme, kde přesně. Ale bolí jí to fakt strašně moc, odmítá opustit auto, pohnout rukou, sdělit cokoli komukoli :( To telefonické konzultaci s naším přítelem na telefonu (kamarádem ortopedem) odjíždí Ála s Agy na pohotovost do Kolína a my ostatní vyrážíme vstříc novým zážitkům. Batohy na záda, zapnout pohony vlastní i přídavné.

Po modré a červené doputujeme celkem na pohodu k rybníku Vidlák, kde se Honza trochu proběhne po okolí a najde moc hezké a asi jediné možné místo na spaní. Vyšlo to tak akorát, že zrovna přijíždí Ála s Agátkou. Agy se vesele usmívá, po bolesti ani stopy. Vyhozený loket (hlavička radia) to byl, už je zase na svém místě a všechno je zalité sluncem. Stavíme stany, já si nutně musím vyzkoušet přístřešek z plachty, takže máme na noc i garáž pro kočár, motor a vozejk. Sice to není vůbec potřeba, ale já jsem spoko tábornice :) Noc někdo tráví ve stanu, někdo pod širákem, někdo neustálým přikrýváním a usměrňováním dítěte do spacáku, někdo ve strachu před srncem.

Ráno v lese je nádherně. Pobalíme, Honza odváží auto zpátky do Zbraslavic, aby tam počkalo u vlaku a doběhne za námi. My se zatím vyšouráme na zpevněnou cestu. Zjišťuju, že mám píchlé kolo kočárku. Cajk, lepení mám, pumpičku mám, skill taky, rybník vhodný k hledání díry v duši je kousek a stejně tam míříme, protože potřebujeme v nějaké chatě u rybníka vyškemrat doplnění vody do lahví. Vybaluju nářadí a zjišťuju, že mám všechno kromě montpák. Jako, dá se, ale snazší by to bylo s nimi. A tak skáču na právě přijíždějícího cyklistu. Po chvíli hledání nakonec montpáky v batohu opravdu nachází a jelikož se mi nedaří plášť přeprat, ujme se zkoušení a zvítězí. Uf. Je spokojený stejně jako já a tak se s úsměvem rozloučíme, narvat duši zpátky už zvládnu sama. Sice jsem lepila na dvakrát, ale úspěšně. Yes! To by mě zajímalo, kolik lidí kdy muselo lepit duši na kočáru. Já to dělala už dostkrát a neznám nikoho jiného s takovou zkušeností, ale rozhodně další klikaři existují.

Ála s celou tlupou našich dětí mezitím sehnala dostatek vody a tak jdeme. Od jahody k jahodě, od klacku ke klacku. Naštěstí jsme schovaní v lese, kde není tak velké horko a cesta je moc krásná. Furt po červené, až na zříceninu Sion. Kousek to berem bez Vítka, ten se radši o samotě pogriluje na silnici. Jako, kdyby to bylo nutný, i přes ten potok bychom ho přenesli, i přes ty kořeny předrncali... ale nutný to nebylo.

Dneska dělám průzkum míst na táboření já a je to pecka. Hned pod zříceninou, na druhé straně potoka, je podle mapy přístřešek a menší plocha bez lesa. Je to regulérní místo na tábory, přístřešek je dřevěná táborová kuchyně, plocha bez lesa je posečená louka. Za kuchyní potok plný kamenů. Nejlepší dětské hřiště na světě! Úplně vysněné místo, které jde potkat. Ála s dětskou tlupou jdou od zříceniny přes potok. Já s Honzou berem povozy a i s Vítkem to bereme okružní cestou po silnici a zpevněné cestě. Cestou natočíme vodu na hřbitově. Ještě jednou večer se tam pro vodu zase vrátíme, bylo potřeba doplnit tekutiny za celý den, navařit čaje a kávy, uvařit večeře a když je to blízko, dopřáváme si ten luxus.

V neděli jdem po modré přes Maxovnu do Malešova, kde končíme. Tuhle cestu jdem převážně bez Vítka. Kočáry projedou všude, ale pro vozejka to cesta povětšinou není. V Malešově úplně nečekaně potkáváme parní vlak. Pecka! Děti nadšené, dospělí taky! Míříme k místnímu pivovaru. Vypadá vyhlášeně, ale vaří až od dvanácti, my jsme tu v jedenáct. Nacpeme si do břicha nanuky, dospěláci to zalijou pivem/birellem. Ála bohužel na obchůzce zjistí, že zahrádka pivovaru už je teď plná a to ještě neotevřeli. Naděje na rychlé jídlo, abychom stihli vlak, se rozplynula. Takže ve večerce dokupujeme ještě rohlíky a šunku a šineme se směr nádraží. Času dost. Ooooovšem pak se Vítek vytasí s tím, že by tu měla být ještě kavárna. Ále se zablýskne v očích, v nohách najednou dynamit a jdem to prověřit. Zrnko v hrnku nejen dobře zní, ale je to i neskutečná kavárna. Pro nás úplné zjevení. Skvělý dětský koutek. Prý skvělá káva. A prosecco :) I čaj super. Ale to umytí rukou na záchodě, co voněl! A vyřešení dětských potřeb na záchodě se stoličkou a prkýnkem! To jsou teprve svaté grály výletu :)

Jako skvělý bonus na závěr se celá naše skupina vejde do vlaku a můžem se tak bez komplikací dostat zpátky do Zbraslavic k autům. A vejdeme se dokonce tak, že děti můžou sedět (na což se nám samozřejmě za chvíli vykvajznou, v pořádku) a dospěláci stojí celou dobu na obou nohou a nemusí se u toho ani na nikoho lepit.

Zase nám to vyšlo!