Jakože faaakt dovolená. Týden v kuse. Všichni čtyři. Vítek si musel vypsat dovolenku. Úplná novinka v našich životech :)
V zimě jsme otestovali na čtyři dny penzion na Šumavě, kousek od Zadova, který je opravdicky bezba. Teda, z nebo na parkoviště se vozejk sám spíš nedostane, ale uvnitř už je klid. Hlavně se dostane bez obtíží kolem baru do dětské herny, takže značka ideál. U baru objednáš, u herny vypiješ, spokojený otec zaručen :)
Jedeme od pátku do pátku, protože jak je známo, náš život určují srací hodiny. V pátek ráno cvičně zkouším přesunout Vítka na křesílko z Decathlonu, který se bude výborně hodit místo záchodu. Přesun jde dobře a tak vůbec nerozumím tomu, proč se po přesunu sotva pohnu. Nooo, to se úplně nehodí. Co se dá dělat, dneska nakládám plné auto bez rotace a vlastně i bez dalších pohybů trupu. Bolí to jak pes, ale nakonec je bagáž i posádka v autě a na střeše se veze moje kolo. V cíli všichni a všechno ven, Vítka spustit z kopce od parkoviště do herny v penzionu, ... už sotva držím pohromadě. Zkouším nějaké decentní cvičení, ale záda jasně hlásí, ať se jdu bodnout, že na to není nikdo zvědav. Předpověď počasí není úplně kvadru-milovná, ale snad budeme mít kliku.
První den volíme radši plán, ze kterého jde kdykoli utéct zpátky, protože má hodně pršet. Nakonec neprší vůbec a tak můžem kouknout na jeleny, na rysí výběh (kde podle dosavadních zkušeností nejspíš rysi vůbec nežijou :) :) ) a zamilujem se do hospody u pivovaru na Kvildě a jejího hřiště. A to ještě další dny objevíme její pekárnu a to bude teprve láska :) Rozinka sbírá na všech infocentrech razítka do nového deníčku, Jakub obhlídne místní rolbu a traktor, takže jsme na světě bytostně šťastní úplně všichni :)
Další den hlásí telefony sunshine jako u moře, takže jedem prubnout podle popisku ideální výlet s dětmi. Na webu Ověřeno rodiči to musí vědět. Velký Javor. Jako, má všechny potřebné atributy. Kabinová lanovka, hřiště na začátku i na konci lanovky, lezení po skále, daleký výhled kolem dokola, celkem krátký pěší okruh nahoře. Jen když asistent kvadrouše podle mapy očekává hodně zpevněnou cestu, musí být nutně trochu zklamaný. Ona je široká a poměrně zpevněná. Ale taky písčitá, štěrková a kamenitá. A prvních třeba 300 m je to krpál jako prase divoké. No nic, bejby nebude sedět v koutě a rozhodně nestráví tři hodiny výletu skrollováním na síti X. Takže jsme to dali. Erozi hornin jsme intenzivním hrabáním kola přídavného motoru uspíšili tak o deset let. Moc takových kopců jsem s Vítkem asi nezažila. Stálo to za to, vo tom žádná. Jen u večeře v podstatě bezvládně visím nad stolem. Na noc si dám dva brufeny a držím si palce.
Pondělí je cyklistické! Dojedem z Kvildy k prameni Vltavy a zpátky. Jakub je výjimečně spokojen v sedačce. Rozi je nadšená a když je zrovna kopec prudší, je i statečná. Já jsem tím pádem taky nadšená. Po letech mám otisklý převodník na lýtku, to se snad ani nebudu mýt. Konečně jsme zkusili pořádný výlet a ne jen kroužení po Kunraťáku. Osvědčená hospoda s hřištěm na Kvildě to jistí, pak uložíme Vítka s Jakubem do auta, aby se vyspal (Jakub, ale je jasný, jak to dopadne :) ). Je hic jak blázen, tak jim nechám stažená okýnka a popojedem si s Rozárkou ještě kousek, když už jsme tak spokojené na kole. Na Jezerní slať je to z Kvildy asi 2,5 km, tak se tam kouknem, cestou popovídáme a zpátky k autu to stihnem úplně těsně před bouřkou. Jen jsem naložila kola, obrátil někdo na nebi kýbl a lil to na nás hlava nehlava. Tak jsme si ještě přidaly s Rozárkou zážitek úplného promoknutí a se smíchem přeběhly do pekárny pro svačinu. Na noc dva brufeny a skleničku červeného. Je potřeba přitvrdit v léčebných metodách, postup zatím není valný.
V úterý dáváme pohodičku, Kašperk. Jen tak tam pozevlíme, sníme nanuky, něco vypijem, děti si koupí suvenýry. Na vyhlídnuté hřiště už jdu jen s Rozárkou, Jakub to zas zaspí s Vítkem v autě a nás vyžene další bouřka z procházky po Kašperkách. Které mají fakt malebné náměstí a na něm báječnou pekárnu s ještě báječnější paní pekařkou. Mňam.
Vítek už nějakou dobu není ve své kůži. Někdy bylo potřeba vyměnit cévku, já jsem si to doma při balení nepohlídala a vzala jednu jedinou - jinou než obvykle. Takže alergická reakce, dráždění a výsledkem je oblíbená uroinfekce a hnus, co teče z rány. Já dávám tradičně dva brufeny a dvojku červeného, abych se mohla v noci na posteli otočit.
Ve středu přijde největší strašák výletu. Záchod. Navzdory mým zádům i navzdory Vítkovým zvyklostem posledních týdnů to celkem vyšlo. Pohnout se stále nějak můžu, Vítek přežil, nezabralo to celý den a tak ještě s dětmi vyrážíme obhlídnout vlčí výběh u Srní. Rozinka si přeje kolo a já jí to nadšeně plním. Mnou vymyšlená trasa je 3 km z kopce dolů. To jsem nějak z mapy už nestihla vykoukat. Ale dopadlo to dobře. Vlků jsme viděli spoustu. Hřiště jsme stihli, naučné cedule zajímaly, razítka z Infocentra jsme natiskali a pršet začalo, až když jsme vyjeli na kole na cestu zpět. A protože to bylo celé do kopce, nebylo nám zima :)
Den zakončuju dvojkou červeného, na brufeny už peču...
Na čtvrtek jsem domluvená s Bárou, že jí dojedeme navštívit a tak se hned po snídani nalodíme a vyrážíme. Vítek má parádní zimnici, uroinfekce úřaduje, jak jen umí, tak se ještě stavujeme ve Vimperku v lékárně doplnit zásoby Furolinu. Naštěstí dobře úřaduje i Paralen a k Báře přijíždíme poměrně ve fitu. No a u Báry, tam je krásně, jako u Báry. Mít takové kamarády, to je zázrak. Díky tomu, kdo to pro nás nahoře nebo dole nebo kdekoli zařídil.
Taková krásná dovolená to byla.... Škoda, že poslední noc Rozinka prozvracela :( K tomu horečka jako blázen, Rozinka se sotva drží na nohou, ráno pláče, jak jí bolí v krku, auto vytopí svojí horečkou bez obtíží... Na mně se podepsalo všech asi padesát tisíc přesunů Vítka, vozíku a motoru, na Vítkovi si udělala dalších pár zářezů uroinfekce, jen Jakub se statečně drží. K idyle máme při odjezdu daleko.
Naštěstí nakonec všechna voda steče z kopce dolů, jak říká večerníčkový klasik. Doma to všechno za dva dny doléčíme. Jako bonus Rozince konečně vypadne první zub, který se rozkýval na Šumavě.
Well done, krása střídala nádheru, z celé party stříkala spokojenost, tohle rozhodně ještě někdy zopakujeme!
Žádné komentáře:
Okomentovat