Jely jsme tři a jak řekl Slávek Vurst, je to počet, , kdy je to vždycky 2 na 1. A jak to bylo u nás? 2 fyzio + 1 designérka grafička. 2 řidičky + 1 neřidička. 2 kuřačky + 1 nekuřačka. 2 kafařky + 1 čajařka. 2 pijačky vína + 1 ucucávačka vína. Něco málo na té teorii možná bude :-)
Na výlet s námi vyrazily tři rozličné fotoaparáty, všechny v permanentní pohotovosti, takže mám podezření, že na všech fotkách budeme buď s foťáky v rukou a nebo při jídle, protože snad jen při něm jsme foťáky odkládaly.
Cestovaly jsme korábem jménem Kia Sorento, což na první pohled není malé auto, ale občas jsem měla pocit, že je buď menší a menší, nebo se naše věci stále nafukují. Každopádně v úzkých uličkách provensálských měst se spíš zdálo, že se nafukuje i auto.
V každém průvodci Provence se člověk dočte o levanduli, která bohužel v říjnu už nekvete. Co je ale věčné a stálé po celé Provence je její barva a vůně (myslím levanduli samozřejmě), které se prostřednictvím všemožných věcí derou na výsluní slávy asi o to víc, když jim nekonkurují voňavá kvetoucí pole. Fialovou člověk najde i na četných okenicích a dveřích, z malých obchůdků útočí levandule z milionu různých mýdel. Co se týče vůní, nevyhrává to zdaleka jen levandule, i v říjnu tu stále kvete spousta kytek, které člověka chytnou za nos. Ve městech se pak odehrávají doslova voňavé hody a nejvíc, když je na náměstí trh. O přízeň čichových buněk se dere koření, sýry, salámy, olivy, ryby, samozřejěm nechybí mýdla a celek většinou doplňuje nějaká pekárna a restaurace poblíž. Pokud člověk chce být s Provence těsně spjat i cestou domů nebo ještě doma, má několikmožností. Nám se pro dlouhé cesty osvědčila intenzivní vzpomínka prostřednictvím zrajícího sýru uvnitř auta :-) Francouzské jídlo je kapitola sama pro sebe a řekla bych k tomu asi jen to, že Francouzi prostě umí jíst a dopřát si místní menu byl pro mne svátek.
Důležitý poznatek nám přibyl v oblasti map. Vlastně jich je hned několik:
1) Je dobré mít ke GPS v autě i mapu. I pan GPS se totiž občas ztratí nebo octne v poli.
2) Někdy se vyplatí panu GPS věřit.
3) GPS je smaostatná inteligence a občas si chce bez udání důvodu dát pauzu a VŮBEC nic nedělat.
4) Francouzské mapy jsou z velké části jen hrubé náčrty, které mohou velmi dobře posloužit ke zjištění, zda je cíl vpravo nebo vlevo. Víc od nich člověk nemůže chtít. A rozhodně nelze očekávat, že turistickou mapu lze zakoupit v turistických informacích.
Kempy jsme poznaly rozmanité, obří i takřka rodinné, levné i drahé, slunné i stiné, ale pro většinu z nich byla typická zima a horká voda nebyl úplně samozřejmý úkaz. No, dá se, ale v půlce října to potom není žádný luxus :-)
Cesta to byla rozhodně příjemně pestrá, okusily jsme kopce i města, víno i výtečné jídlo, plkaly i řešily skoro filozofická témata, mluvily i mlčely a dokonce jsme i nakupovaly (závěrečné šílenství v intermarché už víc není třeba popisovat :-)
Takže jedou větou: bylo to báječné a hned bych jela znova. Díky, holky!
Žádné komentáře:
Okomentovat