Čtvrtek 7.10. 2010
To byl spánek za odměnu! Pod širákem, na nebi chvílemi i hvězdy, ráno ptáci a nebe bez mráčku. V kempu je zatím klídek, ranní sprcha je mooooc příjemně teplá (i když podle Klárky by teplota vody klidně mohla ještě kousek vystoupat :-) Holky vyspávají a mně takovéhle ráno dneska naprosto vyhovuje, protože nemusím mluvit a jen si čtu.
Zatím jsem bezkonkurenčně nejžravější člen výpravy (nejspíš se to nezmění) a trochu se za to stydím a ze všech sil se snažím svůj hlad moc neprezentovat. Dokonce jsem sáhla už i k takovým praktikám, jako je tajná konzumace čokolády. Ta už mi ale došla...
Jeden z dnešních cílů je Vence. Dneska pán GPS zatím spolupracuje, takže jsme sem dorazily na první pokus. Haha, je o pár hodin později a teď už vím, že to tak není. GPS se z neznámých důvodů prostě rozhodla nedělat prostě vůbec nic – když my máme dovolenou, proč by pan GPS měl dřít. A tak se ani nezapne.
Jsem zase tak trochu radovan, ale Vence je opravdu nádherné městečko. Středověké, kamenné, na kopci je vidět už z dálky. Zalité sluníčkem, všude plno vůně z malých kaváren, pekáren a restaurací. Takže nejdřív nastaly v uličkách Vence fotografické orgie se všemi možnými průhledy pod podloubími a horami v pozadí. Tři osoby, tři foťáky. Kam se na nás hrabou japonští turisti a všichni reportéři :-)
Na náměstí v jedné z mnoha restaurací s posezením venku jsme si dalyvýborné plat du jour. Objednávání bylo jako z hloupé komedie – vystřídali se u nás dva vrchní – druhá slečna uměla totiž přeložit do angličtinyz jídelního lístku o dvě slova víc. Takže jsme se s pomocí gest, které Zuzka pochopila a řekla „Do you mean ostrich?“ dozvěděly aspoň základní údaje o menu – z jakých zvířat bylo pořízeno. Ono by to teda bylo ve finále jedno, protože jsme se tu daly co se týče jídla na zkoušení neznámého, ale jen pro pobavení - já podle těch gest tipovala lamu :-) Každopádně jídlo stálo rozhodně zato.
Ve Vence stojí kaple, kterou celou navrhnul a vyzdobil Henry Matisse. Samozřejmě jako správný barbar jsem si ke jménu nedokázala přiřadit nic dalšího. Ještě že máme všechny ty knihy v autě a člověk si ledascos může přečíst. Kaple je velmi moderní a velmi turistická, takže vstup rozhodně není zadarmo :-) Prostor kaple tvoří jen jedna velká místnost vymalovaná bíle a všechny kresby jsou jen černé obrysy postav. Dočetly jsme se, že to bylo poslední Matissovo dílo a protože nechtěl, aby v tom byl poznat jeho typický rukopis, vzal prostě dvoumetrovou tyč, na ní přivázal štětec a tím kreslil. Výsledek je takový, že asi každého hned napadne, že tohle by přeci dokázal taky nakreslit :-) Nejvíc se mi líbila myšlenka kombinovat barevné vitráže a bílý prostor tak, aby sluneční paprsky zvenčí přes vitráže vykreslovaly uvnitř kaple barevné obrazce. Škoda jen, že jsme byly v kapli zrovna když bylo venku zamračeno :-) A taky trochu škoda, že francouzsky umí jen Zuzka, která nám nemohla přečíst všechny popisky a překládat místní výklad, jen jsme pochopily, že všechno uvnitř kaple má určitou symboliku a smysl. Je to dost jiná kaple, než na jakou je člověk zvyklý, mě třeba dost zaskočila, ale vlastně se mi ten čistý prostor dost líbil (možná je to zvyk na nemocniční sterilitu :-)
A teď hurá do Castellane. Mezi kopci, po neuvěřitelných serpentinách. ty bych chtěla vyfotit taťkovi, ale není moc kde zastavit. Každopádně tati, jsou to serpentiny jako když koukáme na Tour de France, jen ne v tak velké nadmořské výšce :-)
Do Castellane jsme dorazily dost pozdě a chvíli to vypadalo, že žádný z milionu místních kempů není už v říjnu otevřený. V osm večer člověk nerad potkává další a další cedule „letos již zavřeno“. Nakonec jsme našly příjemný malý kemp, který teď asi bude chvíli naším základním táborem. Původně jsme odtud chtěly vyrazit do verdonského kaňonu, ale v průvodci jsme se dočetly popis trasy a nějak se nám přestalo chtít procházet Grand Canyon s plnou polní a vymýšlíme náhradní plán. Trochu nás to vyděsilo, tak uvidíme zítra v Office du tourism :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat