Bollen → St. Paul-Trois-Chateaux → a pak už přes Německo do Prahy

Čtvrtek 14.10. 2010

Musím přiznat, že noc ve Formuli byla příjemná. Luxusně jsem se vyspala, vstávala jsem do teplé místnosti, jak už jsem zmínila, bylo teploo i na záchodě, balily jsme suché věci, při snídani jsme seděly pohodlně na posteli, … prostě se děly věci, které už se dlouho neděly. Při opuštění hotelu jsme vzhledem k množství bagáže musely vypadat, že si hotel celý odnášíme pryč :-)

Poslední zastávkou naší cesty bylo St. Paul-Trois-Chateaux, kde jsme vzaly útokem místní intermarché. Jako člověk, který nemá rád velké nákupy, jsem trochu trpěla, ale na druhou stranu jsem se Klárčinou a Zuzčinou nákupní horečkou výborně bavila. Pod heslem „mě pak vždycky doma mrzí, že jsem toho nekoupila víc“ holky vytrvale vyšlapávaly cestičku mezi regály s vínem, regály se sýry a plnícím se nákupním košem. Výsledný výkon 17 lahví pro Klárku a 15 lahví pro Zuzku byl pro mne obdivuhodný. K tomu jsme samozřejmě nakoupily i zásobu sýrů, které o sobě dávaly vědět celou cestu do Čech a při každé čůrací a kouřové pauze nás vždy intenzivně vítaly zpátky v autě :-)

Intermarché jsme opouštěly kolem poledne. Krom bouračky na dálnici, stojící kolony a našeho adrenalinového objíždění téhle patálie někde u Colmaru se už cestou stalo jen to, že v celém Německu byla mlha hustá tak, že by se dala krájet a tam, kde nebyla mlha, byl panáček s lopatou, který přesýpal hromadu ( = značka práce na silnici). Vyjímečně jsem seděla vepředu a snažila se pomáhat navigovat a nenechat řidiče usnout. Ovšem když jsem kolem druhé v noci už začala usínat, byla moje snaha o pomoc dost kontraproduktivní - když jsem se probudila, vyděsila mě ještě v polospánku nějaká cedule a přesvědčovala jsem nebohou Klárku, že měla odbočit. Samozřejmě nikam odbočovat neměla a naštěstí se mnou nenechala přesvědčit. Měla jsem radši jen spát...

Asi v půl čtrvté ráno jsme dorazily do Prahy a v půl páté už jsme konečně parkovaly auto na Hradčanech, kde jsme se Zuzkou končily. Zus byla díky několika kafím a litru coca-coly notně naspídovaná a tak jsme ještě před svítáním musely všechno trochu probrat :-)

A tak jsme se šťastně vrátily domů. Bylo asi 5h ráno už 15. října.