Středa 6.10. 2010
Skoro celý den jsme ještě v autě. Naštěstí jedem po pobřeží a je tu všude moc krásně. A hlavně tu svítí sluníčko, což je po dešti u nás, v Německu a po tmě v italských tunelech příjemná změna. Důležitý poznatek cesty z Menton do Nice: nedá se tu nikde zaparkovat nebo dokonce dojít na záchod (ano, por nás holky je tohle hodně důležité). Ale nakonec se i tento problém podařilo zdárně vyřešit ;-)
Něco málo k Eze – asi 4x jsme tam zabloudily, což v těch uzounkých klikatých strmých ulicích bylo v korábu dost o ústa. Zuzka jako řidička měla v té chvíli asi nervy napnuté jako struny. Ale stálo to za to. Aspoň teda mně. Vesnička Eze je fakt nádherná. Je usazená na skále nad mořem, skoro pevnost je to. Krom oslňujících výhledů na moře zalité sluníčkem jsem tu konečně okusila to, o čem píše každý průvodce – vůně. Levandule z mýdel, koření, čaj, zkaramelizovaný cukr přilepený na upražených ořeších, vůně z teras restaurací, to všechno se na mě hrnulo z uliček Eze. Jen je to tu trochu jako náš Krumlov – nádherná a silná atmosféra dostává nafrak turistickým ruchem a za nejkrásnějším výhledem z vrchu Eze se musí skrz turniket za 5 euráčů. Trochu mi zkazili chuť...
Kempujeme v Cagnes-sur-Mer. Kemp u moře (podle průvodce i ukazatelů existuje) jsme nepotkali, ten náš není ani moc hezký, ale už je nám to jedno. Jsme unavené a rozlámané z cestování, holky z řízení asi trochu ve stresu a všechny jsme tak nějak mimo.
Ale k moři je třeba zajít a tak jsme tu. Sedíme na břehu, Klárka leží na kameni a nechává se naprosto vědomě uspávat šuměním moře, protože by to bylo rozhodně jednodušší řešení než jít zas zpátky tu dálku do kempu :-) Nu a čistě náhodou jsme cestou k moři taky koupily víno :-)
Camping Le Val Fleuri opravdu není u moře!! Cesta zpátky od moře do kempu byla jako z Příběnic – za každou zatáčkou člověk doufal, že už tam bude a pořád nic...
Žádné komentáře:
Okomentovat