Castellane → La Palud-sur-Verdon

 Sobota 9.10. 2010

Tak dneska to byl den hodně na pohodu. V plánu je vlastně jen výstup ke kostelíku nad Castellane a přesun do nejbližšího kempu – buď Rougon nebo La Palud, záleží, kde nějaký najdeme.

Kostelík v Castelane je na vysoké skále nad městem a vypadá moc krásně. Celé dopoledne byl schovaný v hustých bílých mracích. Vystoupaly jsme k němu i přesto, že Klárka celou dobu hořekovala nad tím, že je nemožné vyfotit hezké fotky v takovém počasí. Jinými slovy, bylo to moc hezké, ale nebylo vůbec poznat, že v okolí jsou hory a nebylo to prý ani trochu fotogenické. Klárka ale nelenila a prostě objednala, že v poledne mraky odejdou a bude sluníčko. Nerada to říkám, ale stalo se to přesně tak :-) V půl poledne se začaly mraky pomalinku odvalovat a v poledne už svítilo sluníčko. Máme tedy i fotky a můžeme jet :-)

Cestou jsem si dopřály piknik u Verdonu. Modrozelená řeka, hladké oblázky, čerstvá bageta a vláčné brie, sluníčko v zádech... je mi moc příjemné, že to s holkama máme podobně – prostě si každá sama sedneme k řece, jen koukáme a trochu fotíme, vstřebáváme.

V La Palud je spousta kempů, ale taky spousta naprosto nejasných směrovek. Každopádně my jsme na kemp narazily v podstatě omylem, najednou byl před námi. Takový malý, rodinný, moc příjemný. Zuzka ohodnotila bystrým okem naše sousedy – „támhleti do kaňonu rozhodně nikdy nevyrazí“. Támhleti byl pár něco mezi 50 a 60 lety. Pár minut po tomto konstatování vytáhnul „támhleten“ pán opasek plný expresek a jiné horovybavení :-) Hlavně nepodlehnout prvnímu dojmu :-)

Protože jsem věděla, že bych byla hodně protivná, kdybych se dneska aspoň trochu neprošla, nechala jsem holky v kempu a šla jsem. Holky zatím vyrazily na kávičku a nakupovat. Jako tradičně jsem se dezorientovala nad mapou a domluvila se s holkama, že půjdu po trase, která vedla samozřejmě úplně jiným směrem. Sice mi to došlo brzy, ale protože mám vybitý mobil a holky by nevěděly, kam jsem změnila trasu, šla jsem dál. Nakonec jsem se docela pěkně prošla, i když jednou cestou jsem šla tam a zpět a velkou část po silnici. Cestou jsem si zpívala a fotila a bylo mi fajn. Kousek od La Palud dokonce vedle mne zastavil v autě krásný francouzský chlap a ptal se, jestli nechci svézt nahoru do vesnice. Měl auto plné lidí, tak bych si s ním asi moc nepopovídala a navíc jsem se ráda ještě trochu prošla a tak jsem odmítla. Ale krásně se na něj koukalo :-)

Večer jsme si zas daly francouzské růžové, moc dobré, seděly jsme pod oblohou plnou hvězd a povídaly o motivačkách a silných zážitcích z her. Nebe je tak nádherné, že Zus neodolala a ustlala si venku. Já jsem dneska moc zimomřivá a tak radši lezu do stanu.