Úterý 12.10. 2010
Poslední dny už budeme asi jen bloumat po malých městečkách. Navzdory předpovědi počasí strašící nás třemi dny deště bylo od rána nádherně a tak mě Provence mohla dál uchvacovat nekonečnými barvami.Vesnička Lacoste se vynořila na naší trase nečekaná nezvaná. Samozřejmě jsme se tam musely zajet podívat, i když jsme tušily, že tak opravdu žádná továrna na oblečení nebude. Ale to jméno nás doslova přitáhlo. Navíc jak jsme se dočetly, v místním hradu sídlil Markýz de Sade a to jméno nás taky přitáhlo :-) Jeden by řekl, že v téhle vesnici snad ani nikdo nežije, jak tam bylo pusto. Ono taky v téhle vesnici toho opravdu moc není. Zmíněná zřícenina a sídlo umělecké univerzity s mnoha ateliéry, do kterých je vidět okny z ulice a nebývá to ošklivý pohled :-)
Les Baux - místo, které Klárce učarovalo při některé z jejích předchozích cest do provence a o jehož kvalitách by dokázala mluvit souvislým monologem i kdyby ji někdo probudil mimo prostor a čas ve čtvrté dimenzi, natož pak o půlnoci :-) Takže je jasné, že bylo třeba tam vyrazit. Nutno říci, že je to opravdu místo hodné návštěvy. Sice je zjevně hodně turistické (ani tady nechyběly turnikety k troskám hradu), ale takhle v říjnu, po sezóně, už si člověk tohle město může i vychutnat. V úzkých uličkách si slunce pohrávalo se stíny a členitý prostor všech možných oken, okenic, bran, průchodů a balkonků získával ještě další rozměry. Shora ze zbytků středověkého hradu může člověk dohlédnout až na moře, které odsud je jen nějaké desítky kilometrů (asi :-)). Kolem se zdvihají Alpilles, takové malé Alpičky, skrz které vedou stejně zákeřné klikaté silnice jako v těch velikých „opravdických“. Vydržela bych se na ty kopce dívat hodiny, asi se budu muset jednou nastěhovat do kopců, dělalo by mi to asi náramně dobře :-) V Les Baux je zajímavý románský kostel. Jednak má trochu jinak řešené rozdělení prostoru uvnitř a jednak má moc hezké moderní vitráže v oknech, které se s románským kostelem skvěle kamarádí (jak jsem se dočetla po návratu, jsou z roku 1960, vitráže vytvořil Max Ingrand a jako dar je věnoval monacký princ Rainier).V Les Baux mají taky spoustu malých krámků s levandulí, mýdly a místní kosmetikou L´Occitance a taky moc krásné bonbonárny :-) Takže propukla taková menší nákupní horečka - nakupovaly jsme domů maminkám a ostatním mýdla v obchodě, kde byla snad jen ta mýdla.
Z Les Baux míříme k Avignonu. GPS s námi od včerejška už zase mluví, takže jedem podle ní. Asi má ale speciální program „vyhlídkové cesty“, protože trasa, kudy nás pán GPS vedl, se ani jinak nazvat nedá. Kromě pár místních farmářů ji totiž zjevně nikdo nepoužívá. Ale aspoň to byla zajímavá cesta, určitě hezčí než po hlavní silnici. V Avignonu jsme díky GPS trochu bloudily. Ano, není to žádné překvapení :-) On totiž pán GPS mluví tak pomalu, že i když bychom jely tryskovou rychlostí 20 km/h , stejně se nestihne vyžvejknout a mineme odbočku, kterou by nám rád poradil. Navzdory tomu jsme do Villeneuve dorazily ještě za světla, kemp byl otevřený a stihly jsme se ještě projít nočním městem, ve kterém je překvapivě veliký hrad. Byl samozřejmě už zavřený, ale zábavy se s ním užilo dost - modelingem bychom se sice já ani Zus neuživily, ale na fotky, které vznikly u zdí hradu jsem docela zvědavá :-)))
Ještě bych měla vysvětlit, proč 2x Apt - nechat si v kempu nabíjet baterie do foťáku je velmi ošemetné a velmi velmi snadno se na ně při balení zapomene. Ovšem opakování je matka moudrosti a tak jsme si cestu z Apt do Lacoste pro jistotu zopakovaly, abychom byly moudré :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat